Tradiční české cukrovinky: Ztratily svou původní chuť?

Tradiční české cukrovinky se možná změnily, ale jejich místo v srdcích Čechů zůstává nezapomenutelné. Legendární sladkosti, jež byly neodmyslitelnou součástí dětství milionů, se dodnes prodávají v obchodech. Avšak jejich původní chuť a kvalita již dávno nejsou samozřejmostí – po převzetí výroby mezinárodními korporacemi se změnilo složení, kvalita surovin a dokonce i velikost výrobku. Mnozí spotřebitelé jsou zklamáni a na sociálních sítích, v diskuzích i mezi přáteli vyjadřují své nespokojené názory. Není to jen nostalgie – sladkosti, na které si vzpomínají z doby dětství, už nedosahují původního standardu chuti, vůně a vzhledu.

Symbol československé cukrářské tradice představují sladkosti jako Tatranka a Horalka. Původní receptura Tatranky čerpala inspiraci z maďarského dezertu, který do země přivezli zaměstnanci firmy Baťa. Díky jedinečné kombinaci kakaové a lískooříškové náplně a křupavé oplatce se Tatranka rychle stala oblíbencem. Podobně i Horalka, známá svou jednoduchostí, oříškovou náplní a příjemnou křupavostí, si získala popularitu, a to nejen v Československu, ale i v zahraničí. Výroba těchto oplatek byla tradičně prováděna ručně s důrazem na kvalitní suroviny a pečlivý výběr ingrediencí. Každý pracovník měl ve výrobním procesu svou specializovanou činnost, přičemž výsledná chuť a vůně se staly nedílnou součástí vzpomínek na školní svačiny a výlety do přírody. Lidé vzpomínají, jak si Tatranku či Horalku dopřávali v bufetech, na nádražích nebo drobných obchodech – jejich aroma a chuť byly tehdy neporovnatelnou záležitostí.

Pokojové rostliny jako záchranná síla proti vlhkosti!

Číst článek

Jenže pak přišel čas změn. V 90. letech minulého století došlo ke konsolidaci českých a slovenských potravinářských podniků, kdy nadnárodní korporace začaly kupovat místní výrobce. V roce 1992 byla Tatranka přejata firmou Nestlé, jež ji následně převedla společnosti Orion, spadající pod nadnárodního giganta Mondelēz International. Horalka se dostala pod správu Kraft Foods v roce 2006 – dnes rovněž pod křídly Mondelēz International. Investoři a korporátní strategové tzv. expanzi na mezinárodní trhy a zvýšení zisku doprovázely i úpravy výrobního procesu, které měly své stinné stránky. Po převzetí výroby se změnila nejen organizační struktura, ale i samotné receptury a výběr surovin. Mnoho zákazníků si totiž všimlo, že dnes už Tatranka i Horalka nenabízí stejnou chuťovou harmonii, texturu ani vůni, jakou znali z minulosti. Například původní 50gramová Tatranka se zmenšila na 43 gramů, což představuje zhruba 15procentní úbytek. Horalka byla dříve robustnější a plnější. Spotřebitelé kritizují nižší křupavost, méně výraznou náplň a postrádající vůni pražených oříšků a kakaa. Motivací ke změnám bylo využití levnějších ingrediencí, mezi něž patří i emulgátory, stabilizátory a konzervanty, což umožnilo snížit náklady a prodloužit trvanlivost výrobků.

Reprezentanti firem Mondelēz International a Orion opakovaně zdůrazňují, že kvalita surovin i technologie výroby jsou nepřetržitě pod dohledem a splňují všechny platné normy a předpisy. Podle nich jsou změny způsobeny především novými legislativními požadavky, trendy na trhu a snahou o ekologickou udržitelnost. Přesto trvají na tom, že Tatranka a Horalka patří mezi nejoblíbenější oplatek v regionu a jejich chuť je pravidelně testována, byť někteří zákazníci si vybavují, že například arašídová verze Tatranky již neobsahuje arašídy. Vývoj českých sladkostí tak jasně dokládá, jak velké korporace mohou ovlivnit tradiční národní produkty, a zároveň reflektuje nespokojenost spotřebitelů, kteří kladou důraz na autenticitu, chuť a kvalitu. I když jsou Tatranka a Horalka stále dostupné na pultech obchodů, původní receptury a vzpomínky spojené s jejich konzumací zůstávají nenahraditelné. Závěrem se proto mnozí vracejí k myšlence, že by bylo vhodné vrátit se ke kvalitě, která tyto cukrovinky proslavila. Do té doby je však nutné se spokojit s tím, co je dostupné, a zachovat v paměti dobu, kdy byly tyto oplatek symbolem dětství, tradice a národní hrdosti.